Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínka na zesnulé

9. 11. 2011

 Texty: Žalm 23; Moudrost 3,1-9; I. Tesalonickým 4,13-18; Jan 5,24-27

 

Písně: 23, 339, 279

 

 

Vážené sestry, vážení bratři,

jeden z největších protestantských teologů 20. století, Karl Barth, koncem 40. let vyslovil velmi zajímavou myšlenku. Ta myšlenka se týkala židovského vyvolení Hospodinem. Dokážete si představit, že v poválečné atmosféře by nikdo po takovém druhu vyvolení zřejmě nestál, pakliže mělo národ židovský stát tak ukrutnou cenu, jakou byl holocaust. Barth ale přesto obhajuje trvalý stav vyvolení tomuto národu. A nikoli snad pro to utrpení během světové války, za něž křesťané měli a nadále mají svou zodpovědnost. Nikoli pro určitý druh sentimentu. Židé pro Bartha zastupují stálý obraz Boha na světě. Jsou i nadále zrcadlem Božím; zrcadlem, které Bůh ostatním lidem nastavuje. Židé jsou dle Bartha těmi, kdo konfrontuje člověka se sebou samým. Oslovením člověka v konfrontaci s osudem tohoto národa, kdy se má člověk rozhodnout. Vydám se cestou k zaslíbené zemi, budu usilovat o království nebeské již zde na zemi? Převezmu smlouvu nabízenou Bohem a vezmu si desatero jako své morálně nutné minimum? Vejdu s Bohem do vztahu, který mě i mé blízké zavazuje ke společnému dílu? Anebo zůstanu bestií, půjdu s davem a podrobím se obecným touhám a uspokojením, které mi „můj“ život nabízí? Budu lidem, který pod řečništěm těch mocných křičí „ukřižuj, ukřižuj!“, anebo součástí společnosti, která trpně přihlíží rozsudku smrti a trápení nad zneuznanými lidmi.

Rozhodni se, člověče, jsi pro Boha, anebo kráčíš od něj? Vydáš se směrem k zaslíbené zemi, anebo přijmeš své vyhnanství a otroctví v této společnosti? Rozumějte dobře, žijete s Kristem k záchraně či bez Krista k soužení a úzkosti? Nebo vám snad dělá zatěžko hovořit o Kristu, že je patronem přežité doby, že je součástí světa učebnic historie? Chcete se ošívat nad tím, že je po 2000 letech zcela jiná doba? Říkáte snad, že dříve byl čas pro morálku a dnes že ten čas není? Je to právě dnešní den, kdy každý vzpomene té minulosti, kdy prožíval svůj život s těmi, kdo jej již opustili na věčnost. Každý si uvědomujeme, že minulost nás silně ovlivnila a i nadále ovlivňuje v našich vzpomínkách. Ale co je to čas? Má tak dlouhá doba jako jsou ta dvě milénia stejný dopad na náš život, jako je kupříkladu ztráta před 10ti lety? Uvědomujeme si vrtkavost dějin a víme, že čas je neurčitou jednotkou. Že my teď prožíváme podvečer, zatímco v Lisabonu mají odpoledne a v Yellowstonském národním parku teprve prostírají k obědu. Je nám jasné, že kosmonaut letící k Marsu nemá vůbec nic, čím by měřil svůj čas. Že vesmír a svět vůbec v čase nežijí.

Jsou to opět židé, a konkrétně dva výteční a známí géniové, kteří k nám promlouvají a přinášejí nové poselství o čase.
Prvním z těch židovských vynálezců je Albert Einstein. Ten nám právě naznačuje, že čas v podstatě není, že čas je lidský vynález. Jen člověk ovlivňuje, jak mu čas letí. Po návštěvě našich milovaných na společné večeři zjišťujeme, jak rychle ten čas uběhl. Zatímco při čekání u lékaře počítáme každou vteřinu po celou věčnost. Již teď mezi vámi vidím ty, kdo zpravidla bohoslužby navštěvují pravidelně, vy pravděpodobně budete říkat, že během bohoslužeb příjemně a užitečně trávíte tu jednu denní hodinu, že vám ten čas pěkně utíká. Jiní, a ty zde vidím též, jistě máte na mysli, už už aby to skončilo, že se zde ten čas nesmírně táhne a že je to tu nekonečné. Pohleďte na netrpělivé mládí, které ne a ne se dočkat svého večerního pořadu, pohleďte na ty, kdo prožívají podzim svého života, kteří vzpomínají čas dětských výletů jako událostí, jež se odehrály včera.

Druhým z těch velikých židovských objevitelů je muž, jehož jméno, jak aspoň pevně doufám, jste již také slyšeli. Ježíš z Nazareta. Ten nám ukazuje, svým životem dosvědčuje a v našem setkání i uskutečňuje, že čas je naplněn. Tok času již nemá kam dále plynout. Již nemá smysl rozpoznávat mezi včera a zítra, již teď se odehrává začátek i konec všeho! „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby ti, kdo v něho věří, netrpěli, ale měli život věčný.“ Ten, který stojí na počátku naší časnosti a omezenosti, nabízí řešení, jak s tímto časem, který nám byl poskytnout, naložit. Ježíš praví: „Já jsem ta cesta, pravda a život, nikdo nepřichází k Otci než skrze mě.“  Mimo cestu je jen pole zarostlé bodláčím a zoufalé lopocení se neznámým směrem. Mimo pravdu je jen svár a přetahování se o názory, které se opírají o nahodilé informace a záměrně vytvořené statistiky. Mimo život je zánik a zmar. Mimo Ježíše je překotné a nahodilé zastávání pohledů, které vedou k hysterickému rozhození rukama nad prázdnou jámou nesmyslné existence.

To, co nás sem dnes hlavně přivádí, je vzpomínka na naše rodiče, sourozence, děti, kamarády, přátele, jejichž odchod v našich srdcích zanechal bolestivý šrám. Rozhodnutí se pro Boha, pro Krista, má často stejný ráz. Odkláníme zrak a bojíme se přijetí té bolesti ze ztráty? Budeme se vyhýbat těm bolestivým vzpomínkám? Budeme odklánět zrak od Krista, který po nás požaduje ne vždy příjemné oběti?

Je tolik definic toho, čím je „život“. V každé krčmě, z úst každého samozvaného volnomyšlenkáře či pamětníka nejedné knihy a moudrosti zní tolik citátů. Já si dovolím příměr k běžeckému klání. Život jako atletický turnaj, kde je mnoho disciplín, v nichž se nehodnotí jen síla, rychlost či ohebnost. Jde o závod, kde se hodnotí i příprava, přístup fair-play a ochota pomoci těm, kdo ve svém běhu klopýtají. Jen díky tomu, abychom se na závodiště vešli, během našich disciplín se nepotloukli, má někdo v rozpisu určený start dříve než ten druhý. Nicméně závěrečná vyhodnocení a výsledky budou až na konci tohoto sportovního dne. Soudce je určen a všemi dobře znám. Výsledky turnaje ovlivní každý jeden zápas a každý jeden účastník – jen my dnes máme tu výhodu, že jsme mohli po všech stránkách čerpat z výkonu a provedení těch běžců, kteří předcházeli náš vlastní výstup. Život věčný není nějaké budoucí vyhodnocení anebo naše včerejší losování běžeckého čísla anebo špatný start z počátečních bloků, nýbrž naše současné „nyní“ – jak si počínáme, náš styl, výkon, nasazení, ochota, nápomocnost, příprava, opravdovost a tolik jiných a jiných věcí, s nimiž se člověk seznamuje ve svém modlitebním životě po celý svůj život. Apoštol řekne, vnitřní proměna, být v Kristu, evangelisté řeknou „být s Bohem“.

Uvědomte si tu výhodu, to veliké obohacení a náš zisk, že můžeme čerpat moudrost a vůbec všechny osobní dary těch, kdo žili před námi. Ačkoli my na naší trati ještě zcela nevíme a v zákrutách možná i pochybujeme, oni už vědí. Zatímco my jsme tady často v úzkostech nad průběžným hodnocením našich životů, zatímco to, co oni ví, my jenom tušíme, oni sedí odpočívají u sudího, jenž připravuje konečné vyhlášení výsledků.

Dnes je ten čas, rozhodni se! Budeš bestie, nebudeš se ohlížet, budeš bez ohledů. Anebo přijmeš svůj běh, budeš čerpat z duchovního bohatství a toto bohatství dál šířit, poběžíš vstříc tváři Boží – v tichosti, v modlitbě a usebrání hledat, jak naplnit odkaz milostivého sudího.

Dobrý život je život z víry, v lásce a pro budoucí naplnění naší naděje. Dnes žijeme a odpovídáme se z toho, co nám bylo předáno. Víra, naděje a láska. Klenoty, jež nosí jen ti nejušlechtilejší.

Bratři a sestry, uvědomme si, buďme opravdově vděční za všechno to, čím jsme dnes - právě díky těm, kteří náš naučili být. A mějme na očích to, čím i my jednou budeme pro naše milované děti, příbuzné, kamarády a blízké, až se ukončí i náš běh tímto časným životem.

Amen

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář