Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ježíš - veliký prorok, a něco víc...

5. 9. 2010

Texty: 1 Kr 17,17-24; 2 K 5,16-19; L 7,11-17

 

Písně: 46, 183

 

Drahé sestry, vážení bratři.

Kým je nám Ježíš? Za co jej máme? Povězte, proč se zde ve sboru setkáváme a jeho jméno zpíváme? Co máme na mysli, když vyznáváme, že Ježíš je Pán? Vždyť je to základní otázka, na níž si církev a každý jeden věřící musí hledat odpověď. Otázka, kterou pokládá sám Ježíš svým učedníkům. Otázka, která provází úvahy teologů od prvních staletí křesťanské existence až do dnešních dní. Každý pokus prosadit jednoznačnou odpověď na otázku „Kým je vám Ježíš“ vyvolával a dodnes vyvolává jasný odpor živých následovníků Pána jako pokus omezit a redukovat význam a dílo Ježíše stejně jako Boha lidským rozumem. Pohleďte na naši církev, vždyť i ta vznikla jako odpověď na teologii požadující jednoznačnou oddanost a poslušnost, která nepřipouští širší tázání mimo toto teologické uvažování. Vždyť svoboda upřímné odpovědi věřících na tuto otázku „Kým je Ti Ježíš“ stojí u zrodu každé reformované církve. Je údělem reformačního dotazování. Snad právě proto, že je to ústřední otázka nejen celého Nového zákona, ale je to základní otázka křesťanské existence vůbec! Proto se ptám Tebe, sestro, i Tebe, bratře, za koho máš Ježíše?

Za co měli Ježíše jeho současníci, nejsnáze nalézáme v evangelijních textech. Vidíme, že osoba Ježíše u většiny lidí vzbuzovala odpor, pohoršení. Dotýkal se samého prahu jejich osobního přesvědčení, to že v nich probouzel citlivou strunu svědomí. Ty z nich, kteří tuto strunu nechali rozeznít, Ježíše poslušně přijali a nechali se jím oslovit. Takoví byli Ježíšem hluboce ovlivněni, žili s ním a pro něj. O to těžší pro ně bylo zodpovědět Ježíšovu otázku, „Za koho mne lidé mají?“, na niž dostal v Cezareji Filipovi odpovědi různé. Za Jana Křtitele, za Eliáše či Jeremiáše...

Dnešní evangelijní text, který se týká vzkříšení syna naimské vdovy, záměrně připomíná starozákonní událost ze života proroka Eliáše, který vzkřísil syna jisté vdovy. Je odpovědí v ústech evangelisty ale zároveň Izraelity Lukáše na otázku, kdo je pro Tebe Ježíš. Je to veliký prorok (L 7,16), je (svým způsobem) Eliáš.

Kdo to je prorok? Je to zvláštní člověk, který má úkol od Boha. V proroku je zvláštním způsobem přítomen sám Bůh. Skrze jeho ústa se světu dostává Boží vůle. Prorok není populární, často budí v lidech rozpačité a pohoršlivé pocity - představuje lidem živé svědomí.

Ježíš JE prorok! A jaké je jeho proroctví? Šířit světu dobro, sloužit člověku, odplácet zlé dobrým, tichost a pokora, milovat svého bližního a stejně tak i svého nepřítele. A tomu Ježíš přináší oběť svého života, neboť tak i činí. Z utopického a snílkovského životního programu, o němž každý ví, že je dobrý, ale neuskutečnitelný (?), svým životem předkládá jeho reálnost. Tím vyvstává nad celým světem nepřehlédnutelná žaloba, tváří v tvář tomuto Ježíši stojí každý člověk v nahotě.

Ale kromě toho s tím zároveň přináší Ježíš člověku poselství o Božím odpuštění, milosti a spáse. To, co je ponížené, co již světu zahynulo, to bude vyvýšeno. Ježíš Kristus v člověku poznává hřích, slabost a jeho zánik, ale stejně jako lidé v Naim, když viděli ten zázrak vzkříšení mladého chlapce, v bázni začali oslavovat Boha (L 7,16).

Víte, často se z křesťanství dělá nauka. Ale veškerého chytráctví je všude ve světě kolem bezpočtu, a tak ztrácí důvěryhodnost. Ježíš sám není veliký řečník. Kromě dvou kázání nám není znám nějaký dlouhý souvislý proslov. Když mluvíme o Ježíšovi, máme na mysli Ježíše jednajícího, živého. Jsou to tyto evangelijní obrazy, skrze něž k nám přichází zvěst o vykoupení a spáse. Je to celý jeho život, který z něj dělá více než proroka. To znamená ten výrok zástupů (L 7,16), že „Bůh navštívil svůj lid.“ Proto je pro Ježíšovi vrstevníky Ježíš Eliášem, velikým prorokem, ale je zároveň i víc než Eliáš, Bohem mezi lidmi. Bůh se sklonil, ponížil se v člověka, byl člověkem - ač bez hříchu.

Ježíš je svým následovníkům zároveň prorok, ale je i mnohem víc. Prostřednictvím něj je Bůh (nějak) v člověku. Zastavuje plačící na cestě k otevřenému hrobu a říká: „Neplač!“ (L 7,13). Smrt už nemá nad Tebou sil!

Je to možné? To všechno, co jsme slyšeli, není to jen mýtus? Co na to náš lidský rozum? Není to jen výplod fantazie těch několika biblických autorů?

Otázek je vždycky hodně. Vždycky byly a vždycky budou. Odpovědí, které mají usnadnit tato tázání je také nepřeberně. Často se potírají a překonávají se svou důvtipností. Pochybování nad nabízenými odpověďmi nelze ztotožňovat s pochybnostmi víry. Vždyť ve víře jen posilujeme akutnost zodpovězení té Ježíšovi otázky: „Za koho mne lidé mají?“ Začněme zde, na Žižkově, v první dekádě 21. století, každý sám u sebe, sestry a bratři. Ptejme se, kým je mi můj Pán, Ježíš Kristus?

Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet“, a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán“, leč v Duchu svatém (1 K 12,3).

Amen