Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hod Boží Vánoční

5. 1. 2012

 texty: Izajáš 52,7-10; Židům 1,1-12; Jan 1,1-14

 

písně: 210; 215

 

Vážené sestry, vážení bratři,

dnes k nám promlouvá Jan svým známým prologem. Do celé té vánoční nálady, do všech barvitých příběhů o putujících pastýřích, o andělské zvěsti a o tom spěchu za betlémskou hvězdou, do našeho vánočního shonu, smažení štědrovečerního kapra, rodinných setkání, do vůně purpury a doutnajícího „františka“ – vstupuje Janovo poselství o odvěkém Slovu. Jan líčí Krista jako odvěké světlo a Slovo, které je Bůh sám – světlo a slovo, s nímž temnota svůj zápas vždy prohrává. Je to náročné a těžké, pro jazyk rozumu i srdce těžce stravitelné poselství, které má zpočátku blíže jazyku filosofů. Je to také důvodem, proč tolik myslitelů a rozumářů tento Janův prolog rádo cituje, líbí se jim náročnost této zprávy. Ale pryč od všech hledačů skrytých pravd a staletí schovaných tajemství, pryč od těch, kdo rádi oslňují svým ješitným géniem, toto poselství je oznámením betlémské události. Je to radost Betléma, která je prosta všech doutnajících „františků“, zdobeného stromku a výpravných filmových zpracování. Je to zpráva o příchodu boží milosti, záchrany pro každého jednoho z nás bez veškerých okras, tato zpráva jde až na dřeň vánoční události! Zvěstuje, že to, co s námi bylo odedávna, to, co nám dává život, uvědomění si naší svobody, to se nám stává zřejmým.

Co vánočního je na provolání proroka Izajáše? Izajáš hlásá pokoj těm, kdo zůstávají v babylonském zajetí. Čím vším může být zajetí v Babylónu snadno prosvitne, když si vzpomeneme na biblickou dějepravu.

V Babylónu poprvé člověk usiloval o to, aby byl roven Bohu, aby postavil věž tak vysokou, z níž by mohl stejně jako Bůh prohlédnout všechno lidstvo. Pro pýchu a lidskou sebestřednost se stalo, že lidé upadly v rozmanitou změť různých jazyků, neschopnost se domluvit a věčné nedorozumění, pro něž se celá tato věž zřítila. Dodnes sklízíme prohnilé plody neochoty porozumění, prosazování své vlastní vůle oproti té svrchovaně dobré – den co den se člověk snaží urovnávat pochroumané vztahy mezi lidmi, den co den každé úsilí o narovnání vztahů přináší nová a nová nedorozumění. A nedorozumění přibývá a přibývá. Jsou to naše jazyky a naše představy, naše touhy a plány, které činí často život s druhým člověkem nesnesitelným, stáváme se otroky v zajetí polorozpadlé babylonské věže, kde jeden druhému nerozumí.

Babylón byl známý pro hlubokou znalost astrologie, matematiky, byl proslavený pro své mudrce a znalce, kteří dokázali všechno podle libosti vyčíst z nebe. Vzpomeňme těch tří putujících mudrců z východu. Bůh ale zakazuje číst z hvězd budoucnost, osud, přesto je kolem tolik uznalých mudrců, vědců anebo jen dobře vypadajících znalců, kteří nám chvíli co chvíli přednášejí, co máme dělat, jak žít, co si pořídit, co podepsat, koho poslouchat, kam cestovat – abychom konečně byli šťastní. Čtou nám z hvězd, karet, kondiciogramů, z očí a našich gest, z našich peněženek i z našich slabostí. Tito znalci našeho štěstí jsou všude. V televizi, na ulicích, v našich zaměstnáních, v supermarketech, v knihách i zábavních pořadech. Toto všechno musíme udělat, koupit, omezit se, přizpůsobit se, poslechnout, abychom konečně byli šťastní!? Kolik nesvobody je skryto za příslibem svobody? Co je to za zajetí, které z nás dělá ty vyplašené shromažďovatele diet, pleťových krémů, fitnesových permanentek, módních předmětů, nepotřebných multifunkčních udělátek, nových a nových finančních produktů a všemožných smluvních závazků!?

Babylon byl taktéž přestupní stanicí myšlenek perského dualismu, které se zčásti zabydlely v domovech tehdejšího židovstva. Je to představa odvěkého boje říše dobra proti říši zla. Představa odvěkého nesmiřitelného zápasu Boha a anti-Boha. Svět je bojištěm mezi stejně silnými nadbytostnými zápasníky, kde se každý z nás musí přiklonit na tu jednu stranu. Boj, kde nelze být neutrální, kde není možné se nezúčastnit. Je to Babylon, kde začíná proklamativní tvrzení, že „my“ jsme ti dobří, zatímco „oni“ jsou ti špatní a zlí. Je to dělení na strany a protivníky. Babylon je světem, kde je nutné se co chvíli ohlížet, jestli nezavdáváme důvod tvrzení, že patříme k zavrženému světu. Je to neurotický a stresující život ve společnosti, kde jedno naše klopýtnutí z nás udělá vyhnance mezi těmi, které ten většinový svět zavrhl. Děsivý svět partají, elitářských společenstev, skupin a sekt. Zajetí v nenávisti a předsudcích.

Babylon je domovem mnohých božstev. Inana, Enki, Enlil, Tamuz a mnozí další. Podle tamních představ každý z těchto bůžků je svým způsobem vrtošivý, každý se k člověku staví jinak. Lidé mezi těmito bůžky běhají a snaží se, co jim síly stačí, aby jejich rozmary uspokojili. Jednoho z těchto bůžků uspokojíš a druhý již je uražený, že se jemu nedostalo tvé pozornosti. Nikdy nikoho plně neuspokojíš, jen se lopotíš a snažíš se svým životem aspoň nepohoršit. Po životě tě nečeká nic. Z eposu o Gilgamešovi víme jen o jediném člověku, kterému se dostalo daru nesmrtelnosti. Ale tento muž, Zinsúra, je před světem dobře schován, nikdo se k němu nedostane. Z tohoto eposu známe sumersko-akadské představy o posmrtném životě. Enkidu přináší svědectví o utrpení a strázni, kde jediné může utrpení zmírnit – posmrtné obětiny žijících dětí a jejich potomků, které osvobozují bloudící zásvětní duše. Život jako lopota a utrpení, smrt jako lopota a utrpení. Život jako zajetí!

Ale vrací se vítězný král! Vrací se Hospodin! Osvoboditel se dává poznat! Zaniká vše, co proti němu stojí. Zaniká vše, co přináší zkázu a zajetí! Zaniká vše, co nás uvaluje do okovů a co může za naši nesvobodu, vše co s námi manipuluje. Přichází Ježíš Kristus, míra pravého života, nový Adam, navrácená boží tvář.

Trosky chrámu a pobořeného města vítají Hospodina. Vše dobré, co v nás zůstalo. Poslední zbytky toho dobrého, co ve mně, v tobě, v lidech v ulicích, v lidech ve znesvářených zemích, v nás všech zůstalo, to vše vítá přicházející Hospodina! Do našich domovů se rodí Ježíš, a z trosek našich nadějí tryská nepřehlédnutelný gejzír radosti! Tolikrát jsme nad sebou lámali hůl, ale Bůh tak nikdy neučinil. Bůh vstupuje do našich životů, zachraňuje i toho nejmenšího. Zajatci se vrací se svým vítězným králem!

Světlo s námi bylo od počátku. Bůh je s námi od počátku. Kdy nám byl vdechnut život, kdy jsme dostali svobodu. Kde se bere naše zajetí? Kde jsou okovy Babylóna? Proč žijeme pro tmu, když je s námi světlo záchrany? Dnes se stává boží přítomnost zjevnou.

Křesťané i nekřesťané, vánoční zvěst je vybídkou k hledání pravého života, k hledání svobody a vybídkou k následování vítězného krále! Hospodin se vrací do poničeného města a do rozbouraných domovů. Do nerudného světa a znesvářených rodin. Zachraňuje nás. Činí z nás děti boží.

Amen